Vybráno ze zápisů v archivu - Panování Ferdinanda II. od r 1620 do 1637 – Nejhorší doba v dějinách, která se zamlčuje – část 3
Především vydán takzvaný generální pardon čili všeobecné odpuštění a vyhlašovány patenty, kterými se vyzývali všichni, kdo mají na sobě nějakou vinu, aby se přihlásili.
Kdo byl před soud konfiskační pohnán, nedostal delší lhůty než osm dní, aby se dostavil. Kdo se na vyzvání takové nebo sám dobrovolně přihlásil, vyslechnut, v čem na sebe žaloval. Komise však, jak jí bylo uloženo, měla již připravenou obžalobu, co se buď od lidí hodnověrných dověděla nebo i to, co jí pomlouvači bylo donešeno. Přiznal-li se šlechtic k něčemu co komisi nebylo známo, bylo jí to vítáno; nechtěl-li se k něčemu znáti, z čeho ona jej vinila, musel svědky nevinu svou dokázati. Avšak za svědky přijímaly se jen osoby katolické a vůbec takové, o kterých se vědělo, že císaři věrny zůstaly. Svědectví jiných hodnověrných lidí nic nespomohlo.
Komise, jak praveno, odsuzovala povstalce úplně libovolně podle kabátu, jak my nyní pravíme. Kdo měl statek v deskách zemských zapsaný, na tom bylo podezření, že jest povstalec, a čím kdo více měl, mohl býti jist, že tím větší jej stihne pokuta. Mohli bychom uvésti celou řadu osob šlechtických, které proto nebyly trestány a pokutovány, že žádného majetku neměly, nebo že měly statek nad cenu skutečnou zadlužený. Takovýmto uděleno úplné odpuštění, ano i vší pokuty peněžité osvobozeni. Nemajetní provinilci i tehdy osvobozováni a žádný trest jim nebyl ukládán, když byli za povstání hráli vynikající úlohu. Statky příliš zadlužené také obyčejně provinilcům ponechány. A to jest nejlepším důkazem, že více běželo o získání peněz a přivedení povstalců na mizinu, nežli o jich potrestání za to, čím se provinili. S katolíky také vůbec velmi mírně nakládáno: chudší trestáni mírnými pokutami peněžními nebo naprosto osvobozováni a jen bohatším značnější pokuty ukládány. Mnozí provinilci i mírné pokuty za udělení pardonu osvobozeni, přestoupili-li před tím na víru katolickou. Jsou také případy, že provinilci byli již odsouzeni, ale statky jim ponechány a také pokuty osvobozeni, poněvadž přestoupili na víru katolickou. Nový to důkaz, že se netrestalo tou měrou provinění politické jako víra nekatolická.
Každý, kdo byl předvolán nebo dobrovolně se dostavil, byl povinen správně udati, jaké má zboží nemovité a s jakými závadami, jaké má hotové kapitály nebo cenné věci doma, u koho má půjčené peníze nebo od koho má co dostati. Každé falešné udání přísně bylo pokutováno. Kdo nějaký statek, nějaké zboží nebo peníze zamlčel, zcela je propadl. Také dlužníci rebelů byli povinni oznámiti královskému fisku, co jsou dlužni. Zamlčel-li by někdo takovýto dluh a bylo-li by to na něj prokázáno, povinen byl třikráte vynahraditi, oč královský fiskus měl býti oklamán. Prodej statku nebo nějakého zboží nebo postup na oko, aby fiskus král. byl oklamán, zrušen. Kdo se toho dopustil, propadl v svůj majetek, byl-li jen částky jeho odsouzen.
Vůbec z trhové smlouvy a z desek zemských vymazovány v takových případech, prodal-li něco provinilec. Kupující jen zřídka dostali zpět částky již zaplacené; duchovním sborům a obročím katolickým však z pravidla ponecháno, co byly za povstání koupily. Vedle toho také za neplatné uznány a z desek zemských vymazány zápisy, které byli provinilci za doby povstání manželkám svým na statky své učinili.
Že při tehdejší mravní kleslosti velice kvetlo udavačství, nepotřebujeme ani dokazovati. Udavači, jenž pověděli, kdo co zamlčel nebo na ujmu fisku zpronevěřil, dostávali znamenitou odměnu na penězích nebo jim statek postoupen k užívání. Zachtělo-li se na př. některému špatnému člověku nějakého statku, potřeboval jen udati majetníka jeho, že povstalce podporoval a mohl se nadíti odměny žádoucí, nebyl-li majetník s to, aby dokázal svědky hodnověrnými, že jest nevinen.
Komise podle provinění čili podle svého uznání odsuzovala provinilce ke ztrátě všeho majetku, dvou třetin, polovice, třetiny a pátého dílu, V pokutě ujímány a zabavovány povstalcům statky, dvory, vinice, zahrady, domy v městech; dále všeliké svršky na statcích: dobytek, nářadí hospodářské, obilí a píce, víno a pivo, nábytek, šatstvo a klenoty, hotové peníze a úpisy dlužní, a konečně i takové peníze, které provinilci za prodané statky nebo jiné zboží měli dostati. Komise vědouc, že někteří provinilci mají peníze na úrocích, způsobila, že vyšlo poručení, aby každý jistoty své ukázal a věrně oznámil, jinak že by všecko propadl, kdo by něco zatajil. K tomu byl na Moravě zřízen zvláštní soud, jejž kridou jmenovali, a sice v městě Mikulově. Sem všickni stavěti se a jistoty přinášeti museli. Tu některé jistoty, jak se nyní říká dubiosní čili ceny pochybné nebo také na částky nepatrné znějící, navracovány; jiné za všelikými příčinami a zámiňkami zadržovány; od některých částka se brala pro císaře. Také peníze při deskách zemských čili v depositu uložené zabavovány.
Pokuta peněžitá pokladně zemské a císaři samému hrozně málo vynesla Někteří povstalci byli ovšem odsouzeni odvésti ustanovenou pokutu do komory král., ale takových případů není mnoho. Pokuta obnášela několik set zlatých rýnských a pouze v jediném případě uložena pokuta 12.334 zl., dále 7500 kop míšenských, ostatní pokuty všecky byly značně nižší. Za to bylo mnohem více pokut, které se měly věnovati dobrému a nábožnému účelu na př. alumnatu jezovitské koleje v Praze, hlavně však šlechtické koleji u Sv. Jakuba v Praze.
Celá řada provinilců odsouzena byla k manství tím způsobem, že statek svůj museli v léno přijmouti v určité ceně odhadní. Takový statek po smrti provinilcově spadl ovšem na krále a jenom se svolením jeho mohl se děditi nebo postoupiti. Nepřihlásil-li se provinilec nebo někdo jménem jeho o léno, statek jeho zabaven a prodán. Jen ze zvláštní milosti královské byly statky takovéto buď manům provinilcům nebo jejich nástupcům z manství propuštěny, ovšem zapravili-li manskou kvotu (stý peníz) a ustanovený poplatek za převedení do dědictví. Takováto milost udělována z pravidla jen těm, kdo na víru katolickou přestoupili. A vůbec jen ti mohli dosáhnouti vkladu do desek zemských, kdo se stali katolíky.
Statky duchovní, kteréž za povstání byly rozchváceny a rozličným lidem prodány nebo darovány, zabavovány beze všeho ohledu a navracovány z pravidla svým duchovním majetníkům beze vší náhrady těm, kdo je nyní drželi.
Nahoře již bylo naznačeno, že komise nekonala soud spravedlivý. I můžeme skutečně uvésti příklady, že na jedné straně provinilci skuteční osvobozováni, kdežto na drahé straně lidé nevinní trestáni a pokutováni. V prvním ohledu rozhodovala přímluva mocných osob nebo i hotový úplatek. Na př. jeden provinilec prodal přemocnému Pavlu Michnovi z Vacinova vinice, zahrady, pole a louky u Košíř za cenu pranepatrnou, která byla pouhým pláštíkem i byl na přímluvu Michnovu pokuty a trestu osvobozen. Zdislav Hřáň z Harasova prodal knížeti Karlovi z Liechtenšteina panství své Lanškrounské a Lanšperské alespoň o 100.000 kop míš. laciněji, nežli zač skutečně stálo. Byl to tedy hotový úplatek. Á skutečně nejen týž Hřáň, nýbrž i bratří jeho osvobozeni, tak že všecky své statky podrželi.
A jako brali tito dva všemohoucí pánové a kapsy své špikovali, tak vedli si i jiní vykonavatelé, tak že tehdejší strana vítězná s nečetnými výmiňkami tvoří společnost k vyssávání země a odírání obyvatelstva, při čemž, jak uvidíme i fiskus i panovník o nesmírné sumy peněz byli připraveni.
V takovéto vřavě, kdy po statcích zabavených nastal veliký shon, kdy ukojiti bylo nezřízené chtíče přečetných uchazečů a milců stalo se ovšem prasnadno ano velmi zhusta, že i lidé nevinní o svůj majetek byli připraveni. Jsouť případy, že obviněný statkář vší pokuty byl osvobozen, poněvadž nic se mu nedokázalo a nic podezřelého se na něj nevyhledalo. Ale statek jeho byl předce prodán. Mnozí takoví statkáři nadarmo se ucházeli o navrácení svého statku nebo o náhradu; jen tehdy, byl-li případ příliš křiklavý, dostalo se uchazeči nějaké náhrady. Zejména nesnadno bylo dostati zpět statky, které za války byly od velitelů vojska uchváceny. Ti učinili o nich libovolné pořízení a buď je sami podrželi nebo s jejich vědomím darovány všelikým milcům. Ano jsou případy, že obvinění osvobozeni a teprvé dodatečně ke ztrátě statků svých odsouzeni, poněvadž se jich tomu nebo onomu mocnému pánovi zachtělo.
Děly-li se takové věci, nepřekvapuje nás ani to, že zabavena byla zároveň celá řada statků osob naprosto nevinných. Některým byly navráceny nebo se jim dostalo náhrady, jiní nedostali ničeho.
Při tom všem ještě vymýšleny všeliké kličky a nástrahy, všeliké formálnosti, aby lidem dosažení práva bylo stíženo a znesnadněno, kdežto naopak komora královská a všeliké ty soudy, komise a výkonné orgány lidi dlouhá léta, ano celé století přímo za nos vodily, nežli mnohou všc konečně vyřídily, a lidem buď za právo daly nebo je odmrštily. Alespoň jednu věc na doklad toho, kterak lidem docházení práva bylo stěžováno, chceme uvésti. Byla-li některému provinilci, manželce a vůbec dědicům přisouzena nějaká částka na statku zabaveném, měla komise likvidační částku tuto k výplatě poukázati. Opomenul-li někdo u komise této v čas se přihlásiti, požadavek svůj propadl.
0 komentářů:
Přidat komentář