Kterak byla šlechta česká na majetku svém pokutována.
Rok 1622—1627.
Vylíčivše náboženskou persekuci v zemích koruny české v létech 1620—1627. přistoupiti již můžeme k trestání a pokutování hmotnému, které šlo ruku v ruce s persekucí náboženskou. V ohledu tomto nuceni jsme sáhnouti k podrobnostem širšímu obecenstvu posud neznámým, aby zjevna byla celá ta hrozná pohroma, jaká stihla tehdáž obyvatelstvo nekatolické a tím ovšem země koruny České.
Úkol tento provésti bylo v Čechách a na Moravě místodržitelům knížeti Karlovi z Liechtenšteina a kardinálovi Františkovi z Dietrichšteina, kteří byli předsedy a vůdci zvláštních komisí konfiskačních. V Čechách, jmenováni do komise konfiskační pan Adam z Valdštejna, Bedřich z Talmberka a Sezima z Vrtby. Instrukce čili naučení komisi dané znělo příliš všeobecně v ten rozum, aby ztrátou statku nebo alespoň pokutou peněžitou potrestala každého, o kom se bude věděti, že zastával za povstání nějaký úřad vojenský, zemský, dvorský, městský nebo radní, že byl v nějaké komisi v zemi nebo mimo zemi, že za sesazení krále Ferdinanda se přimlouval, že volbu falckraběte Bedřicha odporoučel nebo pro něj hlasoval, že přisahal na konfederaci nebo ji podepsal, že býval při schůzkách povstaleckých nebo usnesení jejich schvaloval, že jiných k stejnému jednání povzbuzoval, že se o císaři a rodu Habsburském potupně vyslovoval, že dobrovolně službu vojenskou konal, vládě povstalecké nebo králi Bedřichovi berně nebo špíži odváděl, peníze půjčoval, že statky duchovní kupoval a vůbec jestli povstání nějakým způsobem podporoval.
Kdyby takováto komise nebo soud skládal se z lidí spravedlivých a samostatných, kdyby byl odsuzoval podle provinění jenom ty, komu by provinění skutečné řádným přelíčením hodno věrnými svědky bylo dokázáno: trest citelný byl by zajisté jen malou čásť majetného obyvatelstva městského a šlechtického postihl. Ale to nebyl účel komise konfiskační. Ona neměla konati právo, ona neměla hledati pravdy, nýbrž snaha vítězů k tomu se nesla, aby přemožení jednak nahradili výlohy s válkou spojené a za druhé aby zbaveni byli hmotných prostředků a nemohli se více odporu odvážiti. Oposice stavovská měla tedy býti ne pouze potrestána, ona měla útraty povstání zapraviti, ona měla býti ochromena a zničena a ke všemu měla ještě poskytnout vítanou kořist a odměny těm, kdo císaři věrni zůstali a u přemáhání odboje jakýmkoli způsobem byli mu pomáhali.
Podle instrukcí veřejných a tajných vybráni ku provedení toho všeho lidé bez citu a smilování, lidé, kteří ještě krutěji si počínali, nežli sobě přáli osnovatelé plánů nahoře naznačených. Komisi totiž bylo předepsáno, jaké tresty by měla ukládati provinilcům: ztráta statků a vůbec všeho majetku movitého a nemovitého buď úplná nebo částečná měla se na provinilce uvalovati jak bylo již vypravováno podle libosti a podle uznání komise, nebo měla se provinilcům pokuta peněžitá ukládati. I shledáváme, že komise skutečně v přečetných případech tresty a pokuty příliš přísné a kruté vyměřila; neboť císař, jemuž rozsudky její ku potvrzení byly předkládány, velmi často trest značně snížil a zmírnil, ano mnohde i úplně prominul. A učinil-li tak král Ferdinand jenž si předsevzal provinilce přísně potrestati a víru nekatolickou naprosto vyhubiti a radili-li mu k takovýmto mírnějším trestům důvěrníci, kteří vždycky radili ke krokům a prostředkům nejpřísnějším, běželo-li o povstalce ze zemí koruny České: dovedeme si představiti, v jakýchto rukou spočíval hmotný osud zemí českých.
Nejhoršími nepřátely a nejkrutějšími trestateli nekatolických provinilců v Čechách a na Moravě byli vlastni jich krajané a rodáci!
0 komentářů:
Přidat komentář