Zamlčované informace o dějinách našich zemí - část první

Vybráno ze zápisů v archivu - Panování Ferdinanda II. od r 1620 do 1637 – Nejhorší doba v dějinách, která se zamlčuje – část 1

V minulých dobách prospívalo nejlépe zemím českým, byla-li moc v státě mezi panovníky a stavy zemskými přiměřeně rozdělena. Králové nemohli neobmezeně vybírati daně v zemi a svobod zemských a obyvatelských umenšovati; kromě toho buď z lásky k národu a zemi nebo alespoň z ohledů sobeckých, aby měli v zemi bohatší prameny příjmů, podporovali rozkvět národohospodářský. Konečně bděli pilně nad tím, aby práva a svobody poddaných nebyly zkracovány, dobře tomu rozumějíce, kdyby lid byl naprosto ujařmen, že by tím jen vrchnosti získaly na ujmu moci panovničí. Tím způsobem tedy panovníci sami byli nejlepšími ochránci poddaných proti stavům. Avšak nejen poddaných i měst panovníci nezřídka se ujímali; jim města královská děkovala z veliké části svůj hmotný a mravní rozkvět a pokrok. Králové propůjčovali městům královským mnohé výhody a výsady, hledíce je takto k politice své připoutati a tak moc stavů ochromiti a zlomiti. Za těmito příčinami pozorujeme neustálý zápas mezi panovníky a stavy o moc v zemi; podle okolností a schopností ta nebo ona strana dovedla na čas nabyti více moci a vlivu na ujmu druhé, zanedlouho však váha na druhou stranu se naklonila; A tak zmatky a krise, ježto tyto zápasy plodívaly, mívaly sice všelikou zhoubu a škodu vzápětí, ale rány tím zasazené mohly se dosti brzy zahojiti a země a lid mohli se pak za několik let pořádku zotaviti a zase povznésti.

Katastrofou Bělohorskou však zvrácen byl naprosto posavadní pořádek státní. Moc stavovská zlomena naprosto; vůle panovníkova stala se všemohoucí: panovník odtud neobmezeně vykonával svou moc; uzavíral aliance a mír, vypovídal válku ne jako král Český, nýbrž jako panovník Rakouský; on i v zemích koruny České dával a měnil zákony, svolával zbrojné síly a vybíral nové daně. Dělo se to sice vždy ještě ve formě ústavní, ale ta forma byla jen na oko, byla skutečně jen planou formou bez podstaty, poněvadž dělo se skutečně jen to, co panovník chtěl a sice tak, jak on si přál.

Nejhorší účinek této přeměny v tom se jevil, že na zemi uvalována nyní nesmírná břemena, daně za daněmi, které lid tím více tížily a ochuzovaly, že nebylo v přiměřeném poměru pečováno o jeho hmotné povznešení. Zemím českým dlouho bylo za to trpěti, že se byly vzpourou vzepřely proti svému panovníkovi. Ke všemu ještě stíhaly zemi neustále válečné pohromy, takže ani neměla času, aby sama ze sebe, svými vlastními a přirozenými silami mohla se omlazovati. A tak jevila se země a lid v ní bydlící jako vrba, kterou neustále přiřezávali, nedadouce jí vzhůru narůstati. Vypadalo to skutečně tak, jako by se na země české a obyvatelstvo jejich jen tehdy pamatovalo, když se měly nové daně nebo nové zbrojné síly sehnati. Nebudeme se tedy diviti, když po celá dvě století budeme se jen s bědami a psotami setkávati, když po celou tu dobu budeme život duševní buď zakrnělý nebo velmi utuchlý spatřovati.

Na tom však nebylo dosti.

V nynější době nemáme ani ponětí o tom, jaké zhouby stíhaly po bitvě Bělohorské země české a kterak lid byl ochuzen. Nepřeháníme zajisté, řekneme-li, že mnohé prameny hmotného blahobytu načisto vyschly a zničeny byly. Především padá tu na váhu, že statkářů a obcí jindy bohatých přivedeno buď na mizinu nebo valně ochuzeno zabráním všech statků nebo veliké jich části. A co na jedné straně bylo takto zabaveno obyvatelstvu domácímu, darováno buď všelikým cizincům mnohdy i za zásluhy ceny velmi pochybné nebo prodáno za fatku; avšak i peníze takto stržené vandrovaly do ciziny. Každým tedy způsobem stal se v zemi české ohromný převrat hospodářský již pouhým zabavováním majetku nemovitého. Kromě toho však vydírány na lidech i pokuty peněžní a všeliké naturalie; městům pobrány všeliké výsady, z nichž jim plynul nemalý zisk hmotný. Již tyto rány samy o sobě byly by s to, aby blahobyt země zničily; zemi České však bylo ještě více přetrpěti.

Jak praveno, do země dostalo se buď darováním statků zabavených nebo jich laciným zakoupením veliké množství cizích statkářů, kteří přinesli s sebou nejen cizí jazyk, nýbrž i cizí mravy a obyčeje a bezcitnost k lidu českému, jehož jazyku nerozuměli, jehož citů uráželi a jejž pro víru nenáviděli. Byl-li tedy osud lidu poddaného do bitvy Bělohorské smutný a neutěšený, musel potom býti přímo zoufalý a nesnesitelný, poněvadž ovšem nedalo se očekávati, že cizí vrchnosti považovati budou české své poddané za něco jiného nežli jak staří Římané říkávali za misera contribuens plebs, za prostředky k vyzískání daní. Ke všemu ještě nové vrchnosti i v tom ohledu přispívaly k ochuzení země, že valná jich část mimo Čechy a Moravu sídlila a tedy ven ze země pot a mozoly lidu vyvážela. Vrchnosti cizí tedy přispívaly valnou měrou k ubíjení života českého jak hmotného tak duševního.

Mluvíce o příčinách ochuzení země, nesmíme zapomenouti na hrozné a neslýchané spustošení, které se počalo českým povstáním a dokonáno bylo válkou třicítiletou a pak válkami pruskými. Na obyvatelstvu vydírány nejen potraviny a peníze, nýbrž pobrány mu svršky, zejména šatstvo, drůbež a dobytek, pobořeny a vypáleny příbytky jeho. Celé osady lehly popelem. A tak kolik set osad českých naprosto zaniklo. Kde tedy hemžívaly se v polích síly pracovné, kde v městech ozývala se řemesla se zlatými dny, tam malý průmysl sotva živořil a valná část půdy ležela ladem.

Za největší však neštěstí pokládáme, že ze země vystěhovali se tisícové a tisícové lidu nejstatečnějšího, nejprůmyslnějšího, nejpokročilejšího a nejvzdělanějšího. Nepřeháníme, že lid tento nesl s sebou do ciziny českou osvětu a vzdělanost. A místo nejlepšího lidu českého nahrnulo se do země všeliké zběře dobrodružné a pomezní krajiny, z většiny liduprázdné zalidněny Němci, v jichž usazování vrchnosti cizí byly neunavnými. Budeme tedy viděti, kterak hyne a pustne země Česká, kterak klesá počet obyvatelstva, kterak mizí české osady, kdežto do země valí se cizáctví, města se poněmčují a země železným pásem, osad německých čím dále více jest svírána. Zkrátka řečeno: zaznamenávati nám bude kvapné poněmčování zemí koruny české.

Rozumí se ovšem samo sebou, že s tímto hmotným klesáním a úpadkem národohospodářským jde ruku v ruce úpadek povšechné vzdělanosti. Inteligence česká prchá do vyhnanství, kněží a učitelé, jižto vzdělávali lid a mládež, z většiny opouštějí zemi, což má za následek, že i ten lid a ta mládež, která v zemi zůstala, na dlouhé časy skoro úplně vzdělání postrádá.