V „Historii o těžkých protivenstvích církve české“ líčí se trestání stavů českých zabráním statků ..............

V „Historii o těžkých protivenstvích církve české“ líčí se trestání stavů českých zabráním statků těmito jadrnými slovy: „Byla tu jakás milosti tvárnost, že ne všechněm všecko zároveň berou; ale skutek ukázal, že prosté tyranství všude bylo. Neboť pobrali všechněm zámky, městečka, vsi, dvory; a místo dílu, kterýž jim zanechán býti měl, dali kus papíru, aby svého dílu zaplacení na komoře hledali.. . . Tak pod barvou právního procesu, právě tyranským způsobem všickni evangelíci o všecko připraveni a do podružství vehnáni jsou: někteří v městech sobě byt najímajíce, jiní u přátel katolického náboženství obydlí hledati a někteří zase u těch, kteří jim statky pobrali, sloužiti musíce. Málokteří buď skrze přízeň komisařů aneb skrze dary, a novou koupi, své nebo manželek svých statky do času drželi. Přivětšilo se i tím ukrutností, že netoliko nemohovité ale i mohovité věci brali; a sotva jedněch šatů, v kterých někdo chodil, zanechali. Za příklad může jmenován býti (však ne jemu samému se to přihodilo, ale mnohým jiným) Burian Šlibovský, který toho času, když k němu komisaři pro odnětí statku přijeli, doma nebyl. Ale vrátiv se té chvíle, poručeno sobě měl, aby s vozu sešel; neboť že i vůz s tím, co na něm jest, i koně císaři náležejí.“

„Tak po vybytí starých obyvatelů papeženci mezi sebou statky dělili, jak se komu líbilo tu neb onu ves, městečko, zámek, neb i celé panství k svým mezím připojiti: a toho od císaře, buď darem neb jiným způsobem dostati mohl. Veliký díl dostal se cizozemcům, Španělům, Vlachům, Němcům, kteříž císaři vojensky slouživše toho prý sobě zasloužili.“

„Jestliže kde byli vdovám a sirotkům náležející statkové, nenedostávalo se“.