Školství a stav lidu poddaného
Z nejvíce zanedbávaných odvětví správy veřejné bylo školství. Školství národní dělilo se na školy triviální, hlavní a normální. Účelem škol triviálních bylo vštípiti mládeži vědomosti potřebné sedlákovi a řemeslníkovi, tedy čtení, psaní, počítání, základní pravdy víry a mravouky; na hlavních školách k tomu přidružoval se návod k nejpotřebnějším úkolům slohovým. Triviální školy jež byly dvojtřídní, byly z pravidla při každém kostele farním a lokálním ve vesnicích, městysech a menších městech. Všechny děti od 6. do 12. roku byly bez výjimky povinny choditi do školy. Takových škol bylo r. 1848 na Moravě 1522. Hlavních škol, jež byly trojtřídní, bylo na Moravě 17 a jedna škola normální čili vzorná v Brně. Na školách triviálních učili se chlapci i děvčata společně, a to větším dílem ve svém mateřském jazyku. Školy hlavní, v nichž vyučovací řeč byla pouze německá, byly výhradně chlapcům přístupny. Ponenáhlu však cítila se potřeba takových škol pro dívky, i byly zřizovány ve větších městech. Pro ty, kteří školu vychodili, byly tak zvané opakovací hodiny v neděle a ve svátky, do kterých musil každý choditi až do 16. roku svého věku.
Učitelé pak a pomocníci byli nuceni sami si vybírati od dítek školní plat a dávky potravin takovou měrou, jak bylo vyjednáváno. Muž, který svými vědomostmi a bezúhonným chováním měl zaujímati přední místo v obci, který měl mravně působiti na děti i na rodiče, jemuž svěřeno vychování budoucích státních občanů, byl odkázán na žebrotu.
I jiný kořen zla tkvěl v nedostatečné osnově těchto škol, zejména v tom, že neměly pražádného rázu národního. Děti nebyly poučovány o svém jazyku mateřském, u nich láska k vlasti nebyla buzena ani vypravováním z dějin domácích ani líčením vlastivědy. I na hlavních školách byly literární dějiny a gramatika věcí naprosto neznámou.
Měšťanských škol a reálek v nynějším významu tehda na Moravě ještě nebylo, ačkoliv obojí jinde již byly zakládány a také u nás mnozí se jich dovolávali, jsouc o jejich důležitosti přesvědčeni. Také nebylo ani jediné školy večerní pro vzdělání učňův a jiné mládeže v rozličných závodech průmyslových zaměstnané. Ještě méně snad než školy národní vyhovovala tehdejší gymnasia svému účelu, podati chovancům povšechné vzdělání a připraviti je k dalšímu povolání životnímu. Hlavními předměty gymnasijními zůstávaly vždy ještě náboženství, latina, řečtina a mathematika. Vyučovací řeči na všech tehdejších gymnasiích moravských byla vedle latiny němčina; druhá řeč zemská, jakož vůbec pěstování řečí živých, přírodní vědy, zeměpis, dějepis, vlastivěda byly hříšným způsobem zanedbávány. Mnoho viny měla také tehdejší spoutanost veřejného mínění, neboť jako každá jiná osobnost ve veřejnosti působící, tak i učitel gymnasijní musil holdovati „systemu“. Kdo se odvážil rozhodněji svému smýšlení dáti průchod, octl se na tajné listině a tajné mocnosti byly na něj poštvány, aby podkopaly štěstí a existenci smělcovu. Mrtvá uniformita byla cílem všech tehdejších náuk pedagogických i metodických.
Nutným následkem úpadku školského bylo skrovné vzdělání širších vrstev lidových, zvláště lidu selského. Vždyť učitelstvu samému dostávalo se jen skrovné přípravy k jeho povolání. Na základě zastaralého nařízení z r. 1804, jež podrželo platnost po celou tuto dobu, byl pro učitele škol triviálních předepsán tří měsíční paedagogický kurs při školách hlavních, šestiměsíční kurs při hlavní škole normální; kromě toho bylo všem kandidátům podrobiti se theoretické i praktické zkoušce za přítomnosti okresních dozorců: toť byl souhrn veškerých požadavků v příčině vzdělání učitelstva. Při filosofických studiích byly sice zřizovány paedagogické stolice, ale málo komu z učitelstva dostalo se příležitosti je navštěvovati. R. 1817 učiněn byl návrh na zřízení učitelských seminářův, ale pro veliký náklad, jehož by byly vyžadovaly, upustilo se od nich. Až do r. 1857 nebyl na Moravě založen ani jediný takový seminář, vyjímaje soukromý ústav, jejž s dobrým úspěchem řídil ředitel brněnské hlavní školy Pátek. U kněžstva zase vadilo, že buď neuměli, nebo za dlouhého studia zapomněli česky mluviti a nemohli tedy na lid řádně působiti.
Také vyšší školství nevyhovovalo již požadavkům nové doby.
Z ústavů humanitních nově založeny nebo aspoň značně rozšířeny ústavy pro hluchoněmé a pro slepce v Brně, a dětské opatrovny v Brně, v Jihlavě a v Olomouci, k čemuž hlavně přispěla nadace Františkova a Karolinina. Vedle toho stavové moravští rádi podporovali každý účel obecně užitečný. Městu Brnu prokázáno veliké dobrodiní úpravou a vydržováním sadů na Františkově a v Lužánkách, které byly r. 1835 převzaty do správy stavovské. Císař František na sklonku svého panování ustanovil, aby také brněnské bašty a koliště byly upraveny na veřejné procházky pro zotavení a obveselení obecenstva. Stavové přispívali na tento účel městu Brnu po několik let značnými, částkami peněžitými.
0 komentářů:
Přidat komentář