Celkem vzrostla za panování cís. Ferdinanda síť moravskoslezských silnic erárních nákladově na 150 mil, okresních na 865 mil, úhrnem na 1014 mil čili 7100 km., z čehož připadalo na Moravu samu 126 mil (885 km) silnic erárních a 76o mil (5440 km) silnic okresních, dohromady všech silnic 886 mil (6285 km).
Netoliko stavbu silnic, nýbrž i pro Moravu nejvýš potřebné upravování řek vláda ponechala takřka úplně péči stavů, kteří ze svých skrovných prostředků nemohli mnoho poříditi.
Ode dávna uznávala se na Moravě naléhavá potřeba, aby jednak větší řeky zemské byly učiněny splavnými, jednak aby řádným jich, upravením učiněna byla přítrž velikým škodám, které vznikají každoročními zátopami.
Na počátku vlády cís. Františka uvedl otázku tu do nového proudu Jan Hanke z Hankenštejna, který zejména r. 1795 podal císaři a arcivévodům Karlovi, Josefovi a Janovi podrobný plán o splavnění řeky Moravy a o jejím s Odrou, v němž dovozoval, že jest povinností a také v zájmu státní správy, aby sama se této práce chopila. Spis působil na císaře tak přesvědčivě, že na jeho rozkaz uloženo bylo inženýrovi stavebního ředitelství Stoškovi, aby vypracoval situační plán řeky Moravy i podrobné rozpočty o její regulaci. Když však se ukázalo, že by práce ty vyžadovaly nákladu skoro 2,5 mil. zl., gubernium ve zprávě z r. 1797 se vyslovilo, že za válečných let nelze podnik provésti a že třeba vyčkati doby pokojnější. Hanke potom r. 1803 na žádost arcivévody Jana vydal nové pojednání, kde uvedl také vojenské důvody pro upravení řeky Moravy a spojení její s Odrou. Vypočetlo se, že Morava svými zátopami činí ročně škody za 1oo.ooo zl. a moravské, rakouské i uherské úřady byly jednoho mínění, že by se úpravou řeky dosáhlo velikých úspěchů; i utvořila se r. 1807 v Brně soukromá společnost a bylo pomýšleno spojiti Moravu netoliko s Odrou, nýbrž i s Vislou. Vláda jsouc požádána za podporu této věci, vyzvala zemský výbor moravský, aby podal dobré zdání, ten však vyslovil se o ní nepříznivě, a to hlavně proto, že stále rostoucí daně činí moravskému poplatníku podobnou oběť nemožnou. Tím podnik uvázl na dobro a po celou řadu let nepomýšlelo se na celkovou regulaci Moravy. Za to r. 1816 upravena byla Blatná a r. 1818 Haná, čímž nejen uchráněna krajina okolní od každoročních zátop, nýbrž i získáno na tisíce měřic nové plodné půdy. R. 1828 přikročeno také k obtížnému i nákladnému upravování řeky Dyje v horním toku; stavové moravští na vyzvání vlády přispěli podílem na zemi moravskou vypočteným ve výši 6o.ooo zl., který však byl překročen asi o 8ooo zl.
R. 1833 byly práce při horní Dyji v délce 22 km dokončeny. Stavové moravští sice ochotně povolili na pokyn dvorské kanceláře podíl na ně vyměřený, ale nepřestávali poukazovati na větší ještě důležitost regulace řeky Moravy. K tomu však již nedošlo. Roku 1838 dvorská kancelář vybídla stavy moravské, aby také k úpravě dolního toku Dyje přispěli podobně, jako se dříve stalo při horním toku řeky, ale stavové to odepřeli, ježto fondy zemské na to nestačí a nových, přirážek by poplatníci nesnesli.
Dalšímu rozvoji vodních drah na Moravě bylo na závadu zahájení staveb železničních. Byloť všeobecné mínění, které se později ukázalo mylným, že železnicemi cesty vodní, stanou se úplně zbytečnými.
0 komentářů:
Přidat komentář